Průvodce ženy po vlastním pohlaví

Průvodce ženy po vlastním pohlaví

Ruku na srdce – kdy jste si naposledy prohlížely své přirození? Dívaly jste se zálibně, nebo spíš pokradmu? Slibuji vám, že po přečtení tohoto článku budete na svou „zahrádku“ pohlížet jinak. 

Když se řekne „ženské pohlavní orgány“, většina z nás si představí černobílý průřez  ženským tělem z učebnice biologie 7. třídy. Potíž je v tom, že s orgány rozříznutými ve frontální nebo sagitální rovině se běžně setkáme asi tak často jako se slonem v hroznýši. Medicínská „mapka“ nám nepomůže v orientaci při prvním sexu, ani si z ní neuděláme obrázek o tom, jestli „tam dole“ vypadáme normálně. Pojďme to napravit.

Co je vlastně normální?

Díky holicímu trendu je toho dneska k vidění víc než v roce 1986. Ve sprše u bazénu si můžete všimnout, že zatímco některé ženy mají pevně sevřenou štěrbinku, jiným jsou vidět i malé stydké pysky. Nabízí se představa, že žena, která má všechno hezky 

schované, bude  určitě jaksi slušnější. Buďte v klidu, ať jste ten nebo onen případ, obojí je úplně v normě. A obojí můžete považovat za krásné. Jak se vám líbí čínské přirovnání „otevřený květ pivoňky“? 

Proti světu poezie ovšem stojí svět plastické chirurgie. Tam platí úplně jiná matematika. Mužům se tu nabízí zvětšení penisu, ženám „lasturky na přání“. S argumentem, že „nadměrná“ tkáň u ženy není estetická a může způsobovat zdravotní problémy. Není to poprvé v historii, co se ženské zdraví řeší radikálním řezem. V 19. století bylo běžným řešením řady zdravotních potíží vyříznutí klitorisu. Vzpomeňte si na to, až začnete uvažovat o chirurgickém zkrášlení vaší „pivoňky“. 

Klitoris a spol.

Klitoris má jedinečné poslání: přinášet ženám potěšení. Je to ten růžový korálek, který najdete v místě, kde se setkávají vaše malé stydké pysky. Čistě pro vaši radost tu příroda shromáždila 8 000 nervových zakončení na ploše menší než váš nehet u malíčku. Díky klitorisu zažíváme při milování orgasmus a právem ho Číňané nazývají „perlou na nefritovém schodu“. Je to tak úžasný vynález, že mu věnujeme speciální článek. 

Jemná kůže, která kryje klitoris, má v Číně jméno „boží pole“ a místo těsně pod špičkou klitorisu, kde se setkávají stydké pysky, nese označení „struny lyry“. Bohužel, v našich končinách nebyl poštěváček vždy tak opěvovaný. Nejcitlivější orgán ženského těla si v Evropě užil své. Nejen že ho někteří experti na lidskou anatomii vymazali z lékařských učebnic; našli se i doktoři, kteří ho odstraňovali rovnou z ženského těla. Naštěstí dnes máme pro léčení deprese účinnější a jemnější metody. 

Klepání na nebeskou bránu

Naše komentovaná prohlídka pokračuje do vagíny, v Japonsku označované například „brána drahokamů“. Než se vydáme dál, ujasníme si naše evropské pojmy a dojmy. Vagína (česky pochva) je ve skutečnosti jen tou chodbou, která vede k děloze. Vnější část ženského pohlaví (vaše „pivoňka“) se správně jmenuje vulva. Nebudeme zbytečně slovíčkařit, ale jedna věc stojí za zmínku. Souhrnné označení „vagína“ umenšuje význam ostatních částí ženského pohlaví. A to hlavně těch, které jsou vidět zvenčí: klitorisu a spol. A to je přinejmenším škoda. Ale zpátky do vagíny. 

Vagína není žádná trubka. Tento orgán je daleko chytřejší, než si většina lidí myslí. Dokonce i slepice mají tak chytrou vagínu, že se díky ní dokážou zbavit nechtěného spermatu. Také vaše vagína si umí vybírat. Ženy mají pohlavní orgány zařízené tak, že při milování se spermie s vajíčkem přímo nepotká. Předané sperma se nejdřív uloží v děloze (lidský rekord je osm dní, některé hadí samičky to zvládnou i sedm let). Oplodnění se pak odvíjí od toho, zda bude spermiím dovoleno potkat se s vajíčkem. Vagína (i ta slepičí!) dokáže přečíst DNA spermií a podle toho se rozhodne, jestli je dotyčný nápadník ten pravý pro zplození potomstva. 

A ještě jedna technická. Ke zdárnému oplodnění přispívá i to, jestli žena při milování prožila orgasmus. Když žena vyvrcholí v rozmezí od jedné minuty před mužem a do tří minut po něm, ponechá si v těle víc spermatu. Napomáhají tomu stahy svalů, díky kterým děloha „vcucne“ větší množství materiálu.

Vaječníky aneb I ženy mají své koule

Velikostí nepřesáhnou bobuli hroznového vína, ale skrývá se v nich ohromná ženská síla. Vaječníky obsahují vajíčka, ze kterých může vzniknout nový život, vyrábějí hormony, které řídí ovulační cyklus a utvářejí ženské tělo, každý měsíc uvolňují vajíčko k oplodnění a starají se o uchování těhotenství v prvních dnech. Taoistický přístup vnímá vaječníky jako významný zdroj životní energie, kterou je třeba pěstovat. Také v hormonální józe mají vaječníky své důležité místo, cíleně se na ně zaměřuje pozornost u řady cviků. 

Možná nevíte, že vajíčko se připravuje na výsadek ve váčku plném tekutiny, zvaném Graafův folikul (jmenuje se podle R. de Graafa, kterého znáte ze Stručných dějin klitorisu). Těsně před tím, než zralý váček praskne, měří až 3 centimetry v průměru. Vajíčko, které není větší než 0,1 milimetru, vpluje do břišní dutiny jako surfař na vlně a vzápětí ho vcucne vejcovod. Ten vypadá jako kytka s chapadélky místo okvětních plátků. Následuje oplodňovací speed dating a když se zadaří, začne se prázdný váček plnit takzvaným žlutým tělískem, jehož hormon vyšle do těla veselou zprávu, že jste v očekávání. Když se vajíčko s nikým nepotká, čeká ho další surfařský adrenalin, tentokrát na vlně menstruační krve. S vaječníky je spojené téma cyst, které spoustě žen dělají starosti, proto se jimi podrobně zabýváme ve zvláštním článku.

Žádný inkubátor, ale srdce pivoňky

Poslední zastávkou našeho prohlídkového okruhu je výsostně ženský orgán. Ani děloha není žádná pasivní nádoba, k

terá jen čeká, až se v ní uhnízdí vajíčko. Pořád se tu něco děje. Tohle cyklické dění probíhá v důmyslné souhře s ovulačním cyklem a účastní se ho podvěsek mozkový (hypofýza). Za běžných okolností je děloha velká asi jako vaše pěst. Ze dvou stran do ní ústí vejcovody a naspodu je propojená s vagínou. Vchod do dělohy uzavírá děložní čípek (cervix), který se při porodu se dokáže otevřít tak, že jím projde děťátko.

Samotná děloha se dokáže neuvěřitelně zvětšit, aby pojmula rostoucí lidské mládě, a disponuje silnou svalovinou, která to mládě dostane ven. Po porodu se tkáně vrátí do původní velikosti. Je pozoruhodné, že okolo elasticity ženských orgánů panují pochybnosti, spojené s obavou o sexuální fungování ženy, která jednou porodila. Jak ale podotkla porodní asistentka Sarah Wickham na nedávné konferenci, ohledně pružnosti mužských tkání, které se při erekci roztahují a následně smršťují, nikdo nepochybuje. Takže tak. 

Kromě těhotenství, které v děloze proběhne maximálně několikrát za život, se tu odehrává také pravidelný měsíční cyklus. V minulosti se schopnost ženy krvácet a nezemřít považovala za malý zázrak související s její životadárnou schopností, dnes se pomalu učíme mluvit o menstruaci bez studu. 

Ptáme se…

Jak se vám líbila procházka po vašem pohlaví? 

Podívala jste se na svůj květ pivoňky? Potěšil vás?

Jaká označení pro své přirození používáte s partnerem?

Stručné dějiny klitorisu

Stručné dějiny klitorisu

Klitoris je citlivá záležitost. Tak citlivá, že v průběhu dějin střídavě existoval a mizel ze světa lékařských spisů. A víte, že ta růžová bobulka tvoří jen malou část ženského orgánu, který na přelomu tisíciletí zažil velký objev?

Jestli netušíte, jak váš klitoris vypadá v celé kráse, nemáte se za co stydět. Donedávna to nevěděla ani spousta odborníků na lidskou anatomii. Průlom přišel v roce 1998 a zasloužil se o něj tým australských lékařů. Díky tomu se spousta žen mohla přestat trápit tím, že nemají vaginální orgasmus. Není to nádhera? Klitoris je prostě super zařízení, které nám dokáže ohromně zpříjemnit život. Tak se s ním pojďte seznámit blíž.

Klitoris = klíč k ženské sexualitě

Alespoň podle antických Řeků, kteří klitoris považovali za legitimní ženský protějšek penisu. Slovo „kleito“ v řečtině znamená „klíč“. Ještě v roce 1559 potvrzuje „objevitel“ klitorisu Matteo Realdo Colombo, že tento orgán představuje „nejhlavnější sídlo rozkoše ženy“, a klade tělesné potěšení do přímé souvislosti s početím. O prvenství v objevu klitorisu s Colombem soupeřil jeho současník Gabriel Fallopius a o padesát let později Thomas Bartholin. Skutečnost je ovšem taková, že anatomii poštěváčku popsal už ve 2. století našeho letopočtu řecký lékař Galénos…  

Pryč s klitorisem!

Doba temna přichází s koncem 18. století. Vědci se mohou zabývat pouze „slušnými“ tématy a ženská rozkoš mezi ně rozhodně nepatří. Děti je možné plodit i bez orgasmu, takže poštěváček je pro ženu zbytečná záležitost, no ne? A co zbytečná, ona je dokonce škodlivá! Odstraněním klitorisu se v polovině 19. století léčily nejrůznější choroby, od hysterie přes depresi po nepravidelnou menstruaci. Nechvalně v tomto směru proslul J. H. Kellogg, jehož jméno znáte z krabic s kukuřičnými lupínky. Ten doporučoval aplikovat na klitoris čistou kyselinu karbolovou. Tento zákrok měl masturbující dívky vyléčit jednou provždy. 

Nic jako klitoris neexistuje

Alespoň v lékařské literatuře první poloviny 20. století. Klitoris se tu zmiňuje minimálně a na anatomických vyobrazeních prostě chybí! Zdroj ženské rozkoše měl zaděláno na mindrák, už jen tím, že ho vyškrtli z učebnic. Ale jako by to nestačilo, otec psychoanalýzy Sigmund Freud přišel s teorií, že klitoridální orgasmus zažívají jen nezralé dívky. Dospělé ženy mají dosahovat orgasmu výhradně vaginálně, a to při souloži s mužem. Jinak jsou frigidní a šmytec. Pro klitoris nastala pochmurná éra, kterou máme jednou provždy za sebou. Aspoň doufám.

Jak se Freud zmýlil v ženách

S objevem australských anatomů si mohla většina žen oddechnout. Vaginální orgasmus neexistuje. Přesně řečeno, není rozdílu mezi vaginální a klitoridální rozkoší, protože o obojí se stará kdo? Klitoris. A jak to dokáže, když je tak maličký? No, právě že není. Většina tohoto úžasného orgánu je skrytá našim očím, připomíná tvarem řecké písmeno lambda (λ) a objímá pochvu ze stran. Když se žena vzruší, naplní se podélná ramena klitorisu krví a zvětší se, podobně jako penis. A protože samotná pochva není moc bohatá na citlivá nervová zakončení, potěšení při vaginálním styku zajišťuje právě klitoris. 

Co věděl už pan de Graaf

Vtip je v tom, že průlomový objev klitorisu, ke kterému došlo v roce 1998 na druhé straně zeměkoule, vlastně nijak objevný nebyl. Tvar a funkci klitorisu popsala o jedenáct let dříve Josephine Lowndes Sevely. A ani ona nepřišla s ničím novým. O klitoris se dlouhá staletí zkrátka nikdo nezajímal, takže se moc nevědělo, že o „revoluční objev“ se zasloužil v roce 1672 Reinier de Graaf (který nemá ani pořádnou stránku na Wikipedii). 

Z toho plyne, že důležitější než pochybná prvenství je umění dostat poznatky o tajích ženského těla mezi lidi. A nejlépe vtipnou formou. Jako to umí tohle rozpustilé video z roku 2017 nebo komiks Ovoce poznání od švédské autorky Liv Strömquist. 

Ptáme se…

Jaký zdroj informací o ženském těle považujete za objevný pro sebe? 

Doporučila byste ho dalším ženám (a mužům)? A proč?

Co by si podle vás měla přečíst každá dospívající dívka?